Zoologická zahrada v Olomouci je domovem několika neobvyklých druhů zvířat, jejichž chov není v zajetí snadný. Přesto se zde těmto tvorům daří. Mezi ně patří i urzon kanadský, známý svými bodlinami. I když se mu někdy nepřesně říká stromový dikobraz, ve skutečnosti je pouze vzdáleným příbuzným tohoto hlodavce.
Úspěšný chov v Olomouci
Olomoucká zoo zaznamenala významný úspěch, když se 17. června narodil malý sameček urzona. „Jedná se o 24. mládě narozené v naší zoo za 15 let chovu,“ sdělila zooložka Eliška Veselá. V Evropě žije v 33 zoologických zahradách celkem 80 urzonů, ale za posledních 12 měsíců se narodilo jen 13 mláďat. Tento úspěch je tedy pro Olomouc opravdu výjimečný.
Unikátní vlastnosti urzonů
Urzoni žijí na rozsáhlých územích od severního Mexika po kanadskou tundru. Jsou to samotáři, každý má svůj úkryt nebo budku. Ačkoli tráví čas na zemi, umí obratně šplhat po stromech. Jejich tělo pokrývá srst a bodliny, které jsou vybavené malými háčky, jež je těžké vytáhnout. Bodliny používají především k obraně, ale v období říje, které probíhá na podzim, vydávají zvláštní zvuky, ježí bodliny a točí se dokola, což působí dojmem, že tancují a zpívají.
Chov v zajetí
Chov urzonů v zajetí je náročný. Podle evidence ZIMS je chová 33 zoologických zahrad v Evropě, ale rozmnožují se zde jen zřídka. Urzoni jsou naštěstí v přírodě neohroženi, takže jejich populace není v divokém prostředí v nebezpečí. Samice urzonů rodí jedno mládě po březosti trvající asi 200–210 dnů. V zoo se živí především různými druhy zeleniny, ale v přírodě pojídají větvičky, kůru, pupeny, listí a plody.
Olomoucká zoo tak i nadále přispívá k ochraně a chovu těchto fascinujících zvířat, což je významný příspěvek k biologické rozmanitosti chovaných druhů.
Martin Kalous
Přidejte odpověď